Historie vzniku MMM v kostce
20.3.2011
Opět je tu skoro Máj a s ním i čas na každoroční celosvětový Marihuana March, který se v posledních letech koná v cca. 300 metropolích a městech po celém světě. Tento celosvětový pochod, který vznikl v roce 1999, je jakousi odnoží, resp. následovníkem marihuanových pochodů a akcí, někdy nazývaných „smoke-ins“, které se konaly v New Yorku, Washingtonu, D.C. a dalších městech po více než 40 let.
Je možné diskutovat o původu smoke-inů a o tom, kdy a kde se konal první marihuanový průvod, ale nejrannější události jsou celkem jasné. V polovině šedesátých let zorganizoval beatnický básník Allan Ginsberg skupinu nazvanou LeMar (zkratka pro Legalize Marihuana), která demonstrovala u budovy soudu Jefferson Market Courthouse (nyní knihovna) v newyorské West Village a dále u budovy Christadora House v East Village naproti Tompkins Square Parku, kde se nacházejí federální úřady.
O několik let později se hippie scéna z East Village soustředila na Tompkins Square s kopcem „Hippie Hill“, kde se na kapelové stagi konaly koncerty předních umělců (Charles Mingus, The Fugs, The Grateful Dead, Santana, Jimi Hendrix...). Abbie Hoffman napsal o nepokojích na Memorial Day, kdy se na Tompkins Square střetli policisté s hippies a Portorikánci. Nepokoje skončily smírem s portorikánskými aktivisty při koncertě v parku. Dalšími rannými proto-Yippies na tehdejší scéně byli Jerry Rubin, Dana Beal, A.J.Weberman a Jim Fouratt.
Lze říci, že úplně první „Smoke-In“ se uskutečnil v létě 1967 při koncertě Grateful Dead na pódiu v parku. Podle legendy vzal Provo Dana Beal hromadu trávy, nabalil spoustu jointů a rozdal je během koncertu. Podle některých skutečně dokázal rozpumpovat dav osvědčenou taktikou – rozhazováním jointů přímo z pódia.
V dalším roce došlo k založení Yippies a jejich zmlácení při policejním zásahu v Chicagu u příležitosti sjezdu Demokratů. Několik dalších let se pak táhl proces a obhajoba proti obvinění ze spiknutí a během této doby vybudovali Yippies síť spojenců a spolupracovníků po celých Státech a v Kanadě (Vancouverská buňka byla jednou z nejaktivnějších a nejmilitantnějších. Dokonce podnikli invazi do USA v Blaine, Washington!). Dalo se spolehnout na to, že se tito Yippies objeví při prezidentských vystoupeních po celých Státech, při protiválečných shromážděních apod. Došlo dokonce i k Yippie! invazi do Disneylandu!
4. července 1970 přitáhla demonstrující Yippies do Washingtonu, D.C. akce nazvaná „Honor America Day“, jejímiž hostiteli byli komik a armádní oblíbenec Bob Hope a reverend Billy Graham. Konala se na pozemcích Lincoln Memorial a Reflecting Pool. Šlo o příliš dobrou příležitost na to, aby se jí Yippies a Hippies nechopili. Tisíce se jich shromáždili u Washingtonova památníku, kde vykouřili vydatné množství trávy a následně se vydali k pódiu s vlajícími vlajkami Yippie!, VietCongu, NLF a NVA. Když je policisté zablokovali v uličkách mezi sedadly, přebrodili se nádrží „Reflecting Pool“, přičemž se někteří vysvlékli do naha. Granáty se slzným plynem létaly vzduchem a zasahovali jak protestující, tak proamerické účastníky. Poté, co došlo k několika zatčením, se akce zvrhla v chaos a pěstní bitky a výbuchy slzného plynu pokračovali až dlouho do noci.
4. července příštího roku se Yippies opět shromáždili na Capitol Mall a uskutečnili to, co je dnes považováno za první Smoke-In na 4. čevence ve Washingtonu, D.C., akce, která se od té doby koná bez jediného přerušení již po 40 let. Dokonce i když se jednou Yippie klika neúčastnila kvůli národním dvousetletým oslavám ve Philadelphii roku 1976, zástup nadšenců z D.C. A Marylandu udržel tradici.
Co se týče vlastního pochodu, první proběhl pravděpodobně počátkem sedmdesátých let v New Yorku. Těžko dnes již určit, zda to bylo v roce 1970 nebo 1973, ale do poloviny sedmdesátých let se Yippies zabydleli ve svých prostorách na Bleecker Street, odkud organizovali národní i lokální akce, včetně přítomnosti na národních politických sjezdech každé čtyři roky, smoke-inů a od roku 1979 každoroční festival Rock Against Racism na pódiu v Central Parku.
Nelze dostatečně ocenit hnutí Yippies, rockerů a dalších, která se zvedla v odpovědi na zatčení zakladatele strany White Panther Johna Sinclaira v roce 1969. V průběhu roku proběhla po celé zemi řada akcí, zejména shromáždění za osvobození Johna Sinclaira v Ann Arbor, Michigan, kde John Lennon zazpíval svou píseň („John Sinclair“ aka „Ten For Two“) a také například ztrátový „benefit“ u hotelu Diplomat v New York City.
Nechcete-li se osobně prohrabat hromadou undergroundových písemností v archívech Yippie muzea, pak nejlepším zdrojem informací o smoke-inech a historii Marihuana Marche je kapitola „Všechny smoke-iny, o kterých se kdy dozvěděl alternativní tisk v letech 1970-1983“ na konci druhého svazku velké knihy Yippies, Blacklisted News, Secret Histories from Chicago to 1984. A je to typická historie Yippie!
V seznamu newyorských smoke-inů figuruje již zmíněný benefit u Diplomatu a také pravděpodobně klíčová událost, „1. setkání nové YIP“ v loftu Underground Press Syndicatu v listopadu 1970. Pak se v záznamech neobjevuje žádná newyorská akce až do roku 1973. Akce Ann Arbor Hash Bash se prvně konala v roce 1972 a 4. červenec téhož roku v D.C. je uveden jako „spontánní shromáždění“.
V roce 1973 proběhl v New Yorku smoke-in na „May Day“ (odtud May Day is Jay Day) a je uveden jako „Národní den marihuany“. Od něho je odvozena první květnová sobota jako termín konání celosvětové události ve 21. století (až na to, že první květnová sobota v roce 1973 byla 5.5., zatímco May Day 1.5. bylo úterý, takže záhada pokračuje..). Akce se konala ve Washington Square Parku, který se stal tradičním místem konání každoročních shromáždění s masivní účastí hlavně koncem sedmdesátých a v polovině devadesátých let, a s mnoha boji s městem, včetně zákazu konání akce v parku, v mnoha zbývajících letech. Shromáždění v roce 1973 podle záznamů „navštívilo Johna a Marthu Mitchellovi“, takže pravděpodobně první „marihuana march“ končil příhodně u domu generálního prokurátora USA.
V roce 1974 je uveden záznam o 18. květnu v New Yorku bez uvedení lokality, kdy se konal „3. výroční pochod zhulenců na Národní den marihuany.“ Účastnit se mělo okolo 5000 lidí a došlo ke 3 zatčením. Byl tohle první, nebo třetí opravdový marihuana march? A kudy průvod šel? Nenacházíme žádné informace ani vodítka v předchozích částech knihy. Po tajemném záznamu na konci sekce o roce 1974, kde se velkými písmeny píše „ANN ARBOR HASH BASH BYL ZASTÍNĚN HLASOVÁNÍM O DEKRIMINALIZACI“ není žádný záznam k roku 1975 kromě „Smoke-inu na Den nezávislosti“ 4.července.
Dále, v roce 1976 nacházíme zmínku o konání „6. výročního shromáždění“ v New Yorku na deštivý 15. květen, se soutěží „Uhodni, kolik jointů je v nádobě“. Takže pokud první záznam máme z roku 1973, v roce 1974 se měl konat „třetí výroční“ a pro rok 1975 není záznam (ačkoliv se pravděpodobně akce konala), jak může být v roce 1976 „šestý výroční“? Typicky yippie zmatek. Ale v té době začalo pravidelné konzistentní zaznamenávání historie každoročních marihuanových akcí v New Yorku.
Léta 1978 a 1979 byla asi vyvrcholením národního hnutí poboček Yippie! A spřízněných skupin marihuanových aktivistů, kteří pořádali smoke-iny. Někde akce probíhaly až do devadesátých let, kromě New Yorku např. v San Franciscu, Madisonu, Ann Arboru a několika dalších. Akce v New Yorku byly často masové události ve Washington Square Parku, s koncerty punkových kapel na otevřeném přívěsu a pochodem po Páté Avenue na festival Rock Against Racism v Central Parku. Tyto akce byly často pořádány přední Yippie! Skupinou, zvanou “The Fifth Avenue Marijuana Parade Coalition“ podle protiválečné skupiny z šedesátých let - Fifth Avenue peace parade group.
Počátkem osmdesátých let se organizátoři Rock Against Racism oddělili od marihuanových aktivistů a posunuli koncert na následující den po průvodu (ačkoliv zbylé jointy z předchozího dne udělaly z koncertu často dosti psychedelickou záležitost). To umožnilo využít pochodu k politickým protestům na různých místech na Manhattanu a poté jít průvodem na Washington Square nebo naopak. Místa protestů zahrnovala např. budovy OSN (od roku 1983 na Dag Hammarskjold Plaza, což je asi vůbec nejhorší místo na smoke-in), úřad zastupitele Charlese Rangela (dlooouhá procházka po East Side), budovu Chrysleru, kde sídlí Partnership for a Drug-Free America a další. (Rozumnost sobotních protestů před úřady, které pracují od pondělí do pátku, nebyla vlastně nikdy prodiskutována.)
V některých letech od osmdesátých let byla událost z různých důvodů vykázána z Washington Square Parku. Když se nepodařilo po akci řádně uklidit, mohlo to vést k propadnutí kauce, složené jako záruka úklidu, a k zákazu konání akce v parku následující rok. V dalších letech se zase městské radě a policii nelíbila idea, že by hippies, Yippies a punkáči měli v jejich panenském malém parku otevřeně hulit jointy. Spojili se a pracovali usilovně na tom, aby získali povolení k záboru prostoru na každý volný víkend, obzvlášť pak na první sobotu v květnu. Často si prostor zamluvili pro akci nazvanou „Rodinný den“, se stánky, klauny, malováním na obličej a mini-zoo.
Po celé zemi se každoročně konala akce v řadě měst, nejčastěji první květnovou sobotu, někdy však také v jiných dnech v závislosti na počasí nebo dalších politických úvahách. V roce 1984 se marihuana march konal v San Franciscu o víkendu před sjezdem Demokratů a zúčastnilo se ho na 200 000 osob. Na druhou stranu při Republikánském sjezdu v New Orleans v roce 1988 pochodovalo pouhých 35 osob a nehulili přitom žádné jointy. Každoroční akce v Madisonu, Wisconsin, se proslavila pochodem z univerzitního campusu k budově Státního Kapitolu a hulením na jeho schodech. Jejich pochod se v letech 1983 a 1984 konal souběžně s Rock Against Reagan tour, přičemž v roce 1983 na akci vystoupili Yippies a bluesová kapela Magic Slim and the Teardrops, kteří si v podloubí Kapitolu dopřávali pokouření z obrovské skleněné vodní dýmky a došlo také na dosud jediné ověřené shazování jointů z letadla.
V New Yorku kulminovala každoroční návštěvnost koncem sedmdesátých let návštěvností kolem 20 000 osob, každoroční návštěvy pak byly v rozsahu od několika set po mnoho tisíc účastníků, přičemž počet lidí fluktuoval mezi pochodem a následnou akcí (na pochodu bylo obvykle méně lidí). Hulit na těchto akcích nebylo bez rizika, ačkoliv se šířily zvěsti, že „na May Day je tráva legální“ a „ve dvě odpoledne budou házet jointy z helikoptéry“. Často došlo k zatýkání lidí na kraji davu, zatímco uprostřed se motali Yippies a zapalovali a posílali špeky, nebo je co chvíli rozhazovali do davu.
Někdy docházelo k zadržení organizátorů po proslovech nebo při sporech o povolení. Čím menší byl dav, tím pravděpodobněji byli lidé zatýkáni za hulení. (I když, upřímně řečeno, na velikosti davu až tak nezáleží. Policajty to nezajímá.) Někdy organizátoři riskovali také problémy se samotnými účastníky, jako se stalo jednou, když se kdosi objevil s nákupní taškou plnou špeků a během pár vteřin po vystoupení na scénu mu ji někdo vytrhnul z rukou. Tyto jointy pak byly prodávány po celém parku.
V první polovině devadesátých let se opět zvyšovaly počty účastníků. V roce 1994 se tisíce lidí účastnily koncertu na Washington Square, kde zahráli Chambers Brothers svůj nesmrtelný hit „Time“. Tuto událost zvěčnil New York Times fotografií Ditha Prana (kambodžský novinář, jehož hrůzný život popisuje dokument The Killing Fields). Tato fotografie byla rozmnožena a rozdistribuována tisícům lidí organizací Cures Not Wars, následovníkem Yippies, kteří nakonec postupně jako organizace upadli v roce 1984 po posledním unaveném protestu na republikánském sjezdu v Dallasu (pochod, který skončil pálením vlajek, což se následně dostalo až k Vrchními soudu.)
“Yippies tu byli a Yippies tu vždy budou,“ napsal Village Voice po policejním zátahu na shromáždění v Tompkins Square Parku v roce 1988. A měl pravdu, hnutí Yippie nikdy nezmizelo z New Yorku a soupeřící frakce koncem osmdesátých let manévovali ve čtvrtích East Village/Alphabet City poblíž hlavního sídla Yippies na Bleeker Street, kdy to v těchto částech politicky vřelo, zejména díky rozmachu anarchistů, punkerů a squatterů v této oblasti. Boje s policií se staly běžným jevem a Yippies a jejich přívrženci byli často zatýkání za organizování protestů nebo protahování koncertů přes povolené časy. Došlo i na boje mezi samotnými Yippies, mezi vůdčími postavami frakcí z East Village a Bleeker Street („lokální“ proti „celonárodním“), které vypukli po v důsledku zátahu z roku 1988.
Rozdělení frakcí mělo za následek divné akce, soupeřící smoke-iny a průvody, kdy jedna skupina měla zamluvený dřívější termín na Washington Square a odtud vyrazila na průvod, zatímco druhá skupina se sešla jinde a průvod se vydal na náměstí na pozdější termín. Jednou se oba pochody střetly na křižovatce Páté Avenue a 42th Street naproti newyorské veřejné knihovně. Někteří z mladších Yippies se snažili o spojení obou skupin a obsazení křižovatky, ale s nesvářenými vůdci nešlo hnout a během strkanic s policií jednotící moment vyprchal.
K nejlepším rokům patřila v New Yorku devadesátá léta, zejména v období 1994-1999. Největší dav se vytvořil v letech 1995 a 1996, kdy se odhadem účastnilo kolem 30 000 lidí a na okraji davu došlo k zatčení asi 300 osob. Na konci akce v roce 1999 byly chodníky v parku a okolí posety prázdnými pytlíky od trávy a zbytky cigaret, použitých na jointy. Selhání správy parků při uklízení v tomto roce vedlo k zakázání akce v roce následující, kdy park sloužil pouze jako místo srazu pro pochod. Kdyř jeden z organizátorů vylezl s megafonem na popelnici, byl okamžitě sebrán policií.
V následující dekádě byl park často pro akci nedostupný a demonstranti se tak scházeli na nejbližším rohu ulic Greene a Washington. (Zajímavostí je, že jde o stejný roh, kde došlo k tragickému požáru oděvní továrny Triangle Shirtwaist a kde se nedávno sešlo přes 10 000 lidí při příležitosti 100. výročí této tragédie.) Druhým preferovaným místem pro smoke-iny se pak stal Battery Park na jižním konci Manhattanu se skvělým výhledem na Sochu svobody. Odehrálo se tu několik velkých akcí, zejména v roce 1999 a v následující dekádě. O průvodu v roce 1999 Village Voice napsal, že „policie tvrdí, že se účastnily 4000 osob, zatímco organizátoři odhadují účast na 20 000.“V některých letech došlo k masovému zatýkání, čemuž je připisováno snížení návštěvnosti v několika dalších letech.
O historii MMM od roku 1999, kdy Cures Not Wars poprvé organizovaly akci globálně, by měl asi napsat někdo jiný. Dana Beal to pravděpodobně zahrne do své knihy Letters of Transit, the Ibogaine Story Continues, až se konečně dostane k jejímu napsání. High Times, další magazíny s drogovou a marihuanovou tématikou a lokální i národní média občas přinášely zprávy o marihuanových průvodech a akcích. Jiní mohou pravděpodobně poskytnout chronologickou analýzu událostí v New Yorku: kdy šel průvod do Battery Parku, info o „zvláštní události“ (hulení špeků) u radnice, o návratu na Dag Hammarskjold Plaza atd. Bohužel ale neexistuje konzistentní zdoj pro tento druh informací.
Pro představu o globálním rozšíření marihuanového pochodu (pod názvy Global Marihuana March, Worldwide Marijuana March, Million Marijuana March, Global Cannabis March, Cannabis Peace march, Drug Peace March a podobně) je zde internet, zejména YouTube nebo stránky jako Weed Wiki, provozované organizací EcoMann (http://cannabis.wikia.com/). Z dat Weed Wiki lze vytvořit graf, který ukazuje nárůst počtu zúčastněných měst na celém světě od několika desítek až na více než 300 v roce 2010. Další stránky jsou na facebooku nebo v různých newsletterech (např. od greenpartydrugsgroup@gn.apc.org), které organizátorům pomáhají s kontakty a informacemi.
Úsilí o globalizaci akce vzešlo částečně z aktivit vůdců Cures Not Wars, kteří cestovali po Státech a celém světě a účastnili se akcí NORMLu a dalších konferencí o drogové politice a oblasti harm reduction (snižování škod). Tam se setkávali s dalšími spřízněnými dušemi a zjišťovali, kdo organizuje nebo by mohl organizovat akce ve svých oblastech. Tato aktivita se ozšířila jako virus v polovině první dekády 21. století, kdy se k síti přidali stovky nových aktivistů. Ve stejné době se stalo mnoho z těchto aktivistů průkopníky iniciativ a referend ve svých komunitách a státech, které měly za cíl legalizovat léčebné využití marihuany a dekriminalizaci rekreačního užívání.
Další věcí, kterou Cures Not Wars učinily, bylo zavedení společné grafiky a jednotného souboru požadavků, tiskly a rozesílaly každou sezónu tisíce plakátů, aby tak místní organizátoři měli s čím pracovat. Některé z prvních plakátů byly opravdu skvělé (např. 2001-Vesmírná odysea), zatímco později v této dekádě často dlouhý seznam měst grafiku zastínil. Jedním z prvních mezinárodně zúčastněných měst byl Londýn, brzy následovaný Paříží a dalšími a některé z pochodů se staly největšími světovými marihuanovými akcemi (Londýn, Toronto a Řím běžně viděly desetitisíce účastníků, ačkoli ne vždy šlo o zrovna politicky nejzapálenější osoby). K zákazům akce došlo v zemích jako Izrael nebo Rusko, skinheadi napadli shromáždění a dostali nakládačku na Ukrajině, a akce probíhaly v mnoha městech od Jakarty po Káthmándú a Medellín.
Paradoxně, zatímco Cures Not Wars rozšiřoval síť a vybudoval seznam více než 300 měst po celém světě, akce v New Yorku byly často zanedbávány. Místní organizace byla minimální a neorganizovaná a koncem dekády se akce účastnilo v průměru pouze kolem 200 osob. Pozdní začátky organizování měly za následek, že se podařilo získat povolení pouze na nejtmavší a nejméně vhodná náměstí či ulice.
V těchto letech také došlo k vystupňování policejních aktivit v New Yorku, s půl milionem osobních prohlídek ročně a zvýšeným počtem zatčení za držení marihuany, který dosáhl až 50 000 za rok. V obou případech byly nejvíce zasaženy afro-americké a latinské komunity, ačkoliv všechny průzkumy ukazují, že trávu kouří bílí úplně stejně. Takže zatímco v jiných státech došlo k uvolňování pěstování a kouření léčebné nebo rekreační marihuany, v New Yorku se situace zhoršovala.
Další ironie: letošní akce v New Yorku začne v nebo v bezprostřední blízkosti Washington Square Parku pouhé dva týdny předtím, než vstoupí v platnost městská legislativa zakazující jakékoliv kouření v městských parcích, na plážích a náměstích atd. Zdá se, že yippiesácký koncept „Smoke-In“ by mohli eventuelně převzít i kuřáci tabáku, pokud se ovšem kdy dokáží zorganizovat.
Autor: Evan Yippie!
Překlad: Michal
